čirý design

Ve Valašských Příkazech vyrábějí Janošíkovi okna a dveře už téměř jedno století. Jak z designu udělat hlavní prodejní argument, který vítězí nad cenou, nám povyprávěl Jakub Janošík. Jeho filozofie vynesla rodinný byznys na lokální architektonické nebe.

Okna vyráběl už váš prapradědeček za první republiky. Co považujete za zásadní milníky téměř stoletého rodinného podnikání?

Až do roku 1991 se to táhlo ve dvou až třech, šlo o malou stolárnu pro pár sousedů. Pak do toho vstoupil taťka (Jiří Janošík, pozn. red.), který to výtahl na sto padesát zaměstnanců a mnohonásobně navýšil obraty. Poslední změna přišla v roce 2012, kdy jsme začali používat slovo design.

S tím nápadem změnit strategii jste přišel vy? Kdo vám první kolekci Rand a Block navrhl?

Navrhoval jsem ji já sám, inspiroval jsem se na Designbloku, třeba u značky TON, ale šlo v podstatě o hezčí a hranatější eurookna. Tehdy vše na trhu vypadalo dost blbě, tak nebylo těžké přijít s něčím lepším. Mysleli jsme si, že uděláme něco hezkého pro radost a marketing, nečekali jsme, že to změní celou filozofii firmy.

Kolik dnes zaměstnáváte lidí a jak máte v rodině rozdělenou agendu?

Dnes je nás okolo sedmdesáti až osmdesáti, obrat dělá sto padesát milionů. Celou firmu řídí taťka, tedy denní operativu od výroby přes montáže, obchodníky až po servis. Já jsem zpočátku pomáhal s obchodem, protože jsem byl jediný, který dokázal vysvětlit tu přidanou hodnotu. Dnes mám na starosti marketing, vývoj a budoucí směřování. Pořád jsme malá firma, tak občas přeskakujeme k tomu, co je právě třeba.

Na jakých trzích působíte?

Náš produkt se nedá zabalit do krabice a odeslat. Celý proces jedné zakázky trvá klidně i rok až dva. Česko a Slovensko jsou pro nás zásadní, nárazově děláme projekt v Německu nebo Francii, ale ekonomicky to ztrácí smysl, pokud musíme jet seřídit jen jednu kliku. Když bychom chtěli expandovat, museli bychom se soustředit na jednu oblast a mít tam celé zázemí. To ovšem v plánu nemáme.

Jak získáváte nové klienty? Existuje zakázka, která je pro vás příliš malá? A nějaká, na kterou byste si už netroufli?

Absolutně zásadní je pro nás spolupráce s architekty. 90 % realizací, ke kterým se dostaneme, přichází díky architektovi. Vždy jde ale o klienta, který chápe,že unikátnost domu zajistí jedině dílo na míru. Těžko si nás vybere někdo, kdo se spokojí s typovým domkem z katalogu. Malým zakázkám se spíš vyhýbáme, nejsou pro nás ekonomicky zajímavé, ale občas pro kamarády vyrobíme i jedno okno. Velkým developerským projektům zase cenově nevycházíme v tabulkách. Pokud klient nedovede ocenit naši přidanou hodnotu, je to ztráta času pro obě strany. S objemem ale problém rozhodně nemáme. Taťka to v devadesátkách viděl ve velkém, takže výrobní plochy máme až dost.

Bez čeho se při podnikání neobejdete?

Zpočátku to byly nápady, dnes jsou to lidé – potřebujeme zkušené technologické, výrobní i montážní týmy.

Jak se dělá neviditelný design a co pro vás znamená pohled z okna?

Okno je taková spojnice mezi architekturou a přírodou a obě ty věci jsou mi blízké. Dovnitř přináší kus venkovního světa, zvenčí je ideální, pokud úplně zmizí. Je univerzální a demokratické, protože propojuje stavby napříč celým spektrem – od luxusní vily po pěknou chatku. Já věřím, že dobré okno architektuře nijak nepřidá, nechává ji vyniknout takovou, jaká je, kdežto to špatné jí ublíží.

Na designu jste spolupracovali se Zdeňkem Fránkem, Maximem Velčovským nebo Klárou Šumovou. Proč jste šli rovnou za zdejší designérskou špičkou?

Věděli jsme, že je lepší obrátit se na odborníky a když jste na startu, tak na ty nejlepší. Vizuál jsme svěřili studiu Najbrt, vzorkovnu architektům z ateliéru Mjölk a pokračujeme v tom dál i u maličkostí, jako je novoroční přání. Letos ho vytvořil nadějný umělec Černý 85. Osobně mi bylo vždy blízké dávat i obyčejným věcem uměleckou hodnotu skrze kreativní duše.

Co považujete za základní ingredience úspěšného podnikání v designu?

Vnímat design a preciznost a být ochotný jim podřídit mnoho věcí, ochota nejít tou snazší cestou a také trpělivost, protože výsledky se neprojeví ihned.

Jak vypadá okno budoucnosti a kam směřuje vaše portfolio?

Do skla se aplikuje například fotovoltaická technologie, ale to je mimo náš obor. Větší plochy, motorizace, subtilnější rámy, snaha o zmizení okna – takovou cestou se náš obor ubírá. Představte si, že dokážete prstem hýbat s šestimetrovou tabulí skla, která váží půl druhé tuny. Víc než rok pracuji na konceptuálním domě u nás na Valašsku, který dovede naši filozofii k dokonalosti. Jmenuje se Vila Nic.

Jak vás pracovně i osobně ovlivnily události minulého roku?

Situace se u nás naštěstí nepřenášela do špatné nálady. Zakázek jsme měli stejně jako vloni, ale žádný růst se nekonal. Projekty máme rozpracované na pár let dopředu, tak uvidíme, jak se situace projeví v dalších letech. Já jsem strávil na jaře tři měsíce na Valašsku a každý den jsem vyrážel do hor, na což bych jinak neměl čas.