Okna, která nevidíte. Produkty valašské firmy Janošík zdobí nejkrásnější stavby Česka

text: Gabriela Marešová
foto: Michael Tomeš

Pryč jsou doby, kdy valašská firma Janošík vyráběla standardní eurookna. Jejich velkoformátová designová okna dnes vyhledávají známí architekti a dávají je do nejkrásnějších staveb v Česku a na Slovensku.

Cestu do Valašských Příkaz si začnete užívat ve chvíli, kdy projedete Zlín a před vámi se otevře pohled na valašské vrchy. Klikatou silnici tady na konci října lemují stromy v barvě od žluté přes jasně červenou až po zlatou, to když zpoza nafouknutých šedých mraků na chvilku skrz větve probleskávají ostré paprsky slunce. Když sjíždíte poslední kopec, už z dálky vidíte obec, odkud rodina Janošíků posílá do světa minimalistická okna žádaná do těch nejzajímavějších a nejkrásnějších staveb v Česku. Od rodinných domů k těm odvážným vilám, přes chatky až po základní školu. "Vitajte u nás!" zdraví nás hned ode dveří zvesela majitel Jiří Janošík, který právě dnes slaví padesáté narozeniny. Celý den je ale v kancelářích a řeší karanténu svých zaměstnanců. "Ta nemoc se dostala i k nám, tak teď jedeme na jednosměnný provoz. To se nedá nic dělat. Ale jinak se nám daří dobře," pokračuje optimisticky. Aby ne, jeho firma, která se ještě před deseti lety soustředila hlavně na eurookna, je nyní uznávaným výrobcem oken s neokoukaným designem jdoucím ruku v ruce s kvalitou a funkčností. Proto je často první volbou známých architektů, kteří také oceňují její pružnost při projektování i složitějších staveb. "Nemáme tak pevné mantinely, do kterých narážejí u velkých výrobců. Umíme výrobek dost přizpůsobit," říká Jiří.

Okna, která nevidíte

Jejich okna má například rodinný dům v Jinonicích od Atelier 111 architekti, který získal ocenění Stavba roku 2020. Kromě velkého okna shlížejícího do ulice si pohráli i s celoskleněnou konstrukcí, která funguje jako spojovací chodba dvou částí domu. Oslovil je také Krištof Kintera, kterému zarámovali jeho černou maringotku a vyrobili okna i pro moderní budovu základní školy v Psárech nebo vinařství Sonberk. Teď pracují třeba na novém komunitním centru farnosti ze sousedního Lidečka nebo na dvou realizacích s architektem Alešem Lapkou z ADR.

"Všechno je to zásluha tady Jakuba. Věřili jsme, že to děláme dobře, pak ale přišel syn s tím, že to musí být úplně jinak a lépe," popisuje Jiří situaci, kdy mladistvá drzost a cit pro estetično zhruba před osmi lety totálně otočily směr, kudy se firma do té doby ubírala. "Přitom jsme tehdy byli tak naivní. Mysleli jsme si, že jsme dobří, ale bylo to srandovní. Z dnešní perspektivy jsme nevěděli nic," doplňuje ho třicetiletý Jakub, který nyní zaujímá roli kreativního ředitele a stará se i o marketing.

Historie firmy sahá až do roku 1926, kdy na stejném místě vyráběl dřevěná okna pradědeček František. Jiří je již čtvrtou generací, se svým otcem začal pracovat zkraje devadesátých let, krátce nato ale Jiří starší zemřel. "Bylo mi 23 let a nevěděl jsem ani, co je to dřevo. Nebyl jsem vzdělaný a teprve jsem se začínal orientovat v jeho dílně. Tehdy jsme vyráběli klasická okna. Postupně jsem se učil, pak jsme začali vyrábět eurookna a interiérové dveře. Vyváželi jsme do Holandska, ale byli jsme pro ně spíš takovou levnou pracovní silou," vzpomíná Jiří.

Stejně jako kdysi on, také Jakub se motal tátovi při práci pod nohama už jako dítě. Marně vzpomíná, kdy přesně začal víc pomáhat, jezdil na montáže dveří, ale jak sám říká, bylo to takové přeskakování od ničeho k ničemu. V osmnácti ho otec zaměstnal, zlom přišel ale až o čtyři roky později. "Tehdy to začalo dávat smysl. Byl rok 2012 a my představili první pořádnou kolekci − upgradovaná eurookna Rand a Block, která byla minimalističtější, hranatější se subtilnějšími okapničkami a skrytým kováním," vyjmenovává Jakub. Zákazníci to brali jako přidanou hodnotu, začalo se o nich mluvit mezi architekty a s tím přicházely nové zakázky.

Vstupenka do světa architektury

Impulzů myšlenky dělat věci jinak bylo hned několik. "Začala mě bavit architektura, i díky Adamovi Gebrianovi a jeho pořadům jsem začal vnímat, že to může nějak vypadat a že výtvor vyvolává v člověku pocity," vysvětluje Jakub. Navštívil také veletrh v Norimberku a pak se jako obyčejný návštěvník poprvé vydal na Designblok, kde viděl designový progres značky TON a oslovila ho židle Stockholm, včetně její kreativní prezentace, nebo také švýcarského výrobce hranatého Yask. "Byl hranatý, zemitý, nádherný!" Od té doby přemýšlel, jak se s produktem okno na Designblok dostat.

Velkou roli v tom sehrál architekt Zdeněk Fránek, pro kterého před lety něco vyráběli. Jakub mu zavolal s tím, že už nechce dělat obyčejná okna, ale že to chce celé posunout dál. "Ukázal mi, jak se dívat na svět po designové stránce. Jaké fungují linie a tvary," popisuje Jakub. "Hýřil nápady a inspirací a já byl blbej a ani jsem nevěděl, o čem mluví." Shodou okolností se v té době potkali i na pár dní v New Yorku, kde mu Fránek ukázal všechny zajímavé a významné stavby slavných architektů, o kterých do té doby nikdy neslyšel. "Když jsem přijel domů, ležel jsem dva měsíce v knížkách a snažil se všechno načíst. Musel jsem dohnat svou neznalost, tak jsem si zjišťoval všechno, co se právě kde děje. Protože ten pocit, že nic nevím, jsem už nikdy nechtěl zažít," přiznává.

Zrodila se dlouholetá spolupráce. Fránek pro Janošíka navrhl kolekci oken a dveří Skywall, okna Line a Inglass a Okno s hmoždíkem. Je také autorem pozorovatelny Durch na přilehlém kopci, která rámuje okolní krajinu, a teď pracuje na kompletní přestavbě hlavní budovy firmy. Kromě prosklených ploch, nabízejících pocit naprostého propojení s přírodou a výhledy na Bílé Karpaty, bude nově součástí i vzorkovna, kde budou moci zákazníkům ukázat okna v celé jejich kráse, nejen ve zmenšeném provedení, ale opravdu ve velkých formátech.

Otec Jiří dnes zpětně uznává, že poslechnout před lety syna bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké mohli s manželkou udělat. I když tomu předcházely nekonečné debaty po nedělním obědě. "Já jsem se nechtěl dát. Půl roku nás přemlouval, ať přestaneme s eurookny a děláme to po svém. Nakonec nás přesvědčil a já jsem za to rád. Otevřela se nám tím cesta do světa architektury," připouští.

Dostali se do nejzajímavějších staveb, kde se řeší každý detail. Proto jsou rádi, když jsou u procesu úplně od začátku a mohou s vlastními projektanty, kteří vědí o oknech všechno, přispět i při obtížném zadání s velkými formáty. Hlavní pro ně je, aby jejich okna byla udělaná tak dobře, že dají vyniknout dobré architektuře. Proto je častou volbou rám, který není vidět. "Okna osadíme tak, abyste je ani nevnímali. A právě v té jednoduchosti je ta složitost," potvrzuje Jakub.

Když se rozjede 400 kilogramů…

Velikost a obtížnost u Janošíka není téměř nikdy problém. Otevírací část může mít až tři krát tři metry, u fixního okna na rozměrech takřka nezáleží. "Teď jsme do jednoho domu dávali dvě šestimetrová skla o váze dvou tun. Ale nějaké limity to má, cena takové zakázky převyšuje většinu rozpočtů českých staveb," tvrdí Jakub. Zatímco skla do šesti metrů si nechávají vyrábět v Otrokovicích, pro větší už posílají do zahraničí, kde umí devítimetrová i šestnáctimetrová skla. Nedávno ale byla jedna zajímavá zakázka mimo jejich současné schopnosti − ocelový dům v Černošicích, který se hýbe a železo vytváří pnutí.

"Postupně se o to, co děláme my, pokouší i další firmy. Myslím ale, že jsme jediní, kdo to má dotažené do nějakého rozumného stavu, kdy je okno funkční. Když vezmete sklo a zazdíte ho, tak máte také bezrám. Ale aby to bylo v návaznosti na otvíravé a posuvné prvky a vypadala to pěkně a nenarušilo pohled, tak tu jsou nějaké pokusy, ale ne výrobky," připouští Jakub. Proto takové výrobce ani nenazývají konkurencí, naopak je těší, že někdo chce jejich myšlenky napodobit. "Nás to zase nutí přemýšlet dál. Stejně jako právě přemýšlíme teď," prozrazuje Jiří. "Jsme u konstrukčně a projekčně celkem složité věci. Narážíme na okna zahraničních výrobců s jistým stupněm inteligence a technologie, ono otevírat manuálně velké křídlo o váze 400 kilogramů je obtížné. A zkuste si pak to křídlo zastavit, když už se rozjede! Takže teď je na stole motorizace."

"Poslední dva roky to možná vypadá, že nic nového neděláme. Snad se to projeví v blízké budoucnosti, že to byla jen doba přípravy větších věcí," říká plaše Jakub. "Syn je velmi kreativní. Je asi už jasné, že to bude on, kdo bude řídit směr naší firmy. A provoz zůstane na mně s manželkou. Dělba práce je u nás jasná!" usmívá se Jiří a hrdě se ohlédne na Jakuba.